37. Mistrovství světa na Slovensku 2017 z pohledu našeho reprezentanta Vojty Ungra

Na záčátku září tohoto roku se konalo 37. Mistrovství světa v muškaření ve Vysokých Tatrách na Slovensku, nedaleko Liptovkého Hrádku. Český tým ve složení Antonín Pešek, Roman Heimlich, Vojtěch Ungr, Luboš Roza a David Chlumský, nesměl chybět. Základnou tohoto šampionátu byl Grand Hotel Permon v Podbánské, nad kterým dominuje majestátný tatranský vrchol Kriváň. Závodní úseky byly pro tento závod vytyčeny na řekách Orava, Belá, Poprad, Váh a lodní závod proběhl na horské nádrži Dědinky. A jak že se českému národnímu týmu dařilo se dozvíte v následujícím článku.

 

Šampionát se konal od 5. do 11. září 2017 ve Vysokých Tatrách v oblasti Liptov. Na tréninkovou část jsme vyrazili s Davidem a Romanem již v sobotu 26.8., abychom měli dostatek času na přípravu a seznámení se s místními řekami. Tonda s Lubošem, kteří se tréninku věnovali již v létě a kteří nám poskytovali z jejich individuálních tréninků potřebné informace, dorazili v pondělí 28.8. Ubytovaní jsme byli v penzionu U Strihov v obci Vavrišovo nedaleko řeky Belá. Pan Striha, který měl společenskou místnost penzionu vyzdobenou samými loveckými trofejemi, se o nás po celou dobu pobytu staral jako o vlastní, za což mu touto cestou ještě jednou děkujeme. Celý týden jsme věnovali tréninkům na všech výše popsaných řekách a byli jsme se podívat i na přehradě Dědinky, která byla ze všech závodních úseků od našeho ubytování nejvíce vzdálena, a to skoro 1,5 hod. cesty autem přes město Poprad.

 

Trénovat jsme začali na Belé, rychlé, čisté, studené horské řece, které jsme začli s Davidem přezdívat „Malé Slovinsko“. Nad závodním úsekem jsme pochytali z 90% jen potočáky a pod závodním zase z 90% lipany. Naštěstí nám oba rybí druhy reagovali shodně na podobné mušky, takže jsme měli do závodu poměrně jasno. Chytali jsme především na malé mušky s tungsteny o velikosti 2,8 – 4mm. Nějaké ryby jsme ale pochytali i na sucho. Každý následující den bylo znát, kolik závodních týmů se na řece již vystřídalo.

Druhou navštívenou řekou byl Váh pod závodním úsekem, na kterém jsme chytali proti proudu od soutoku s Belou v Liptovském Hrádku. Na Váhu jsme chytli opět nějaké potočáky, ale s naprostou převahou byl námi lovenou rybou lipan ve velikosti kolem 20-25cm, kterého jsme na této řece chytali na malé nymfy s menšími tungsteny 2,3 – 3,3mm. Na Váhu ale fungovala skvěle i suchá jepice velikosti 16-20, pro kterou se lipaní dorostenci ochotně zvedali.

Mezi tréninky se také stihli v kuchyni našeho penzionu vystřídat zdatnější kuchaři ve vaření různých dobrot ze surovin od našeho dvorního uzenáře Aldy Diváckého. Kdo neuměl nebo nechtěl vařit, myl nádobí. Já se tedy snažil co nejvíce vařit! Původně jsem si myslel, že po sportovních výkonech na mistrovství mi ubyde nějaké to kilo. To jsem byl ale na omylu. Snídaně probíhala většinou formou vajec na všechny způsoby (vyzdvihl bych Romanovu skvělou omeletu), obědem jsme si připomínali tradiční českou zabíjačku a k večeři nechyběly variace buřtů, ať už na pivu od Luboše nebo v leču ode mě. Hlady jsme tedy rozhodně nestrádali a Aldovi znovu mnohokrát děkujeme!

V polovině týdne jsme se jeli podívat na přehradu Dědinky, kde jsme chvíli chodili kolem břehu a snažili se analyzovat pohyb zdejší rybí obsádky, skládající se hlavně ze pstruha duhového, obecného a také z bílé ryby, která se ale při závodě nebodovala.

Koncem tréninkového týdne jsme ještě navštívili řeku Poprad. Chytali jsem přímo ve městě Poprad, v části pod závodním úsekem, kde jsme nachytali spoustu vysazených lipanů menší velikosti a mysleli si, že takto obdobně budeme bodovat i na závodním úseku této řeky, vytyčeném od města Svit do Popradu. Ale to jsme se bohužel šeredně mýlili. Horní místa ve vydlážděné regulaci v okolí Svitu dávala nejvíce 10-20 ryb, načež na spodních místech se mohlo chytit ryb až 42, což bylo Tondovo nepřekonané maximum zapsaných ryb do bodovací karty na této řece. V horním úseku řeky totiž absentoval lipan a potočáků prý ve vodě po parném létu moc nezbylo.

Poslední řekou, na které jsme ještě netrénovali byla Orava. Velká, místy hluboká řeka, která je stále zabarvená do zeleno-hněda, podle toho, jak moc prší a kolik pouští z nedaleké přehrady zrovna vody. Při tréninku jsme chytili jak lososovitou tak bílou rybu. Chytali jsme ryby na nymfu, mokro i sucho. Měli jsme ale informace, že se závod odehraje opět na vysazených lipanech menších velikostí. A to byla až na výjimky spodních úseků vytyčených na Oravě pravda.

V týdnu před závodem jsme tedy navštívili všechny jmenované řeky, některé i vícekrát a po večerech jsme u vázacích stanovišť ve společenské místnosti našeho penzionu společně ladili mušky, probírali strategii a techniku lovu, kterou kde budeme praktikovat. Fungovali jsem jako tým a každý z nás přispěl svou troškou do mlýna, což se ve finále odrazilo i na našich výsledcích v závodu! Šlo o precizní týmovou práci!

 

Je úterý 5.9. a my se po deseti dnech tréninku balíme a přesouváme do nedalekého hotelu Permon, ve kterém strávíme další, nyní již oficiální „závodní týden“. Hotel je opravdu obrovský a mnozí z nás se v něm až do konce pobytu ztrácí. Na hotelu je již spousta lidí, závodníků a personálu. Aby taky ne, když se tohoto mistrovství zúčastní 150 nejlepších muškařů z 30 států celého světa a pěti kontinentů. Vypadá to tu jako na Olympiádě a nám je velkou ctí, že se tohoto klání můžeme zúčastnit. Postupně se zabydlujeme a chystáme na zahajovací večírek v konferenčním sále tohoto tatranského hotelu. Zahájení je honosné. Třicet stolů s třiceti vlajkami a třicet vlajkonošů, kteří posupně zapichují své národní barvy do připraveného stojanu vedle pódia. Za Českou republiku byl vyslán Tonda. To jsme ale ještě netušili, že tento pochod bude mít svoji symboliku. Středa probíhá ve znamení příprav na první den závodu. Doděláváme mušky, připravujeme návazce a kontrolujeme veškeré naše náčiní, se kterým druhý den časně ráno vyrazíme každý zvlášť svým autobusem s dalšími 29 závodníky vstříc prvním kolům závodu.

V ranním kole se daří hlavně Davidovi na Dědinkách, kde dělá se 14 rybami dvojku a Tondovi, který vybojoval s 33 rybami na Váhu naši první jedničku. Luboš se drží a na Belé chytá 11 ryb a dělá z třiceti lidí 11. Já s Romanem jsme se bohužel vytrápili hned první kolo. Já přináším z nejspodnějšího závodního místa na řece Oravě umístění 17 a Roman z hrozného místa na zakletém a hodně nevyrovnaném Popradu 25. Po Romanovi se na tom samém místě úplně stejně vytrápil i Španěl a ostatní závodníci. Tato řeka nás bohužel ještě zatraceně potrápí. Nezačali jsme úplně valně a po ranním kole jsme průběžně na 8 místě. Ono umístit 30 lidí na jednu řeku bez rotace nebo sektoru A a B prostě není jednoduché a k tomu, aby člověk uspěl, potřebuje i trochu toho štěstí a minimálně průměrné místo. Doufáme tedy, že se během mistrovství na horších a lepších místech všichni protočí a výsledky se budou další a další kola srovnávat.

Jdeme do druhého odpoledního kola, nic nevzdáváme! SMSkami si navzájem sdělujeme postřehy a povzbuzujeme se. Druhé kolo závodu jdu trochu vystrašený ze zdejších medvědů na Belou, kde přede mnou Američan chytl pět ryb, což bylo na dobré umístění na Belé málo. Mně se ale naštěstí daří naladit závodní formu a za povzbuzování oficiálního fotografa šampionátu a našeho věrného fanouška Igiho vsítím celkem 13 ryb, dělám umístění 5 a mám upřímnou radost. A to i z toho, že jsem z tohoto místa vyždímal maximum, protože po mně chytili další tři závodníci dohromady pouze 7 ryb. To mi trochu zlepšilo náladu po ranním špatném losu. Perfektně zachytal i Luboš na Popradu a na 15 ryb dělá 4. Spanilou jízdou pokračuje Tonda na Oravě, kde na horním úseku chytá 27 ryb a dělá nádhernou 2, stejně jako David na Váhu na 36 ryb. Roman chytil na Dědinkách v poslední hodině po svízelích s nezkušeným boatsmanem tři důležité ryby a dělá 13.

Máme za sebou první den závodu a ve výsledkové listině se pomalu posunujeme kupředu. Na předních příčkách v jednotlivcích máme dva české zástupce, Tondu a Davida a to je potěšující. Jdeme brzy spát, protože ráno kolem 5:30 začínají odjíždět naše autobusy, které nás rozvezou na třetí kolo závodu.

 

Je pátek 8.9. a začíná druhý den závodu a jeho třetí kolo. Dnes se chytá jen jedno kolo a odpoledne je věnované přípravě a odpočinku. Tonda úřaduje na Belé, kde ulovil 19 ryb a připisuje další 2. David neskutečně na Oravě! Chytil 39 ryb a zapisuje 3. Jezerní specialista Luboš veze z Dědinek 4 na 7 ryb. Na Dědinkách dostal ráno před závodem jako každý z nás od Milana Čubíka na posilněnou panáka dobrého rumu a spoustu užitečných informací, které se celému našemu týmu během lodního závodu hodili. Milane, děkujeme! Roman dostal na Váhu do podběráku 21 ryb a dělá 7. Jeho den ale ještě přijde! Já vezu z horního úseku Popradu 9 na 14 ryb. Bojujeme a jdeme dopředu. Po třetím kole jsme třetí za Španěly a suverénními Francouzi, kterým to neskutečně chytá a los jim přeje, což je pro dobrý výsledek důležité.

Odpoledne jdeme s Lubkou do bazénu a do wellness, kde nabíráme síly na další den závodu. Neopomněli jsem ani jízdu na togogánu! Večer se na hotelu náhle bez ohlášení zjevuje Vašek Habán, tajemník Jihomoravského rybářského svazu, který strávil dopolední kolo u Tondy a velká podpora týmu, Franta Hanák! Tak milé překvapení jsme nečekali a udělalo nám to ohromnou radost. Je dobré vědět, že Vám někdo drží palce a neváhá strávit několik hodin v autě a dorazit za Vámi, aby Vás svojí přítomností podpořil! Jsme tedy průběžně třetí, máme bojovnou náladu a doufáme, že to zvládneme i poslední den a skončíme po dvouletém půstu na medailových příčkách. Držíme palce i našim dvou průběžně nejlepším závodníkům, Tondovi a Davidovi, aby to i jim klaplo na individuální medaili.

 

Sobota 9.9. je posledním závodním dnem a její dopoledne bude patřit nám, české reprezentaci. Jdeme na to! A zase ten Tonda! Dopoledne dává na Popradu 42ks, což je vůbec nejvíc, co se na této řece chytlo a dělá suverénní jedničku v „sektoru smrti“. Další jedničku přináší svým stále vyrovnaným výkonem Luboš z Váhu, kde chytil 33 ryb a většinu z nich na sucho. Co mě ale v dopoledním kole hodně potěšilo, byl výsledek Romana na Oravě. Roman potvrdil, že patří mezi naši muškařskou elitu a konečně mu přál los, který fantasticky proměnil v umístění 1 se 60 rybami. Víc za tři hodiny na tomto mistrovství nikdo nikde nechytil! V závěsu za nimi David s 19 rybami dělá úžasnou 2. A konečně já, který dal na jezeře 6 ryb a dělá v předposledním kole 15. Až na to jezero to byl neskutečný výkon čtvrtého kola, který nás všechny povzbudil a čím dál víc jsme se blížili našemu snu, přivézt z tohoto šampionátu placku! Čtvrté kolo jsme vyhráli a pohybujeme se průběžně na druhém místě za prvními Francouzi a o několik bodů za námi se usadili na třetím místě Španělé. Jsme napjatí, jak to dopadne. Mezi koly probíhají tradiční SMSky a telefonování s kolegy v týmu, rychlý oběd cestou a přesun na rozhodující páté kolo, po kterém už bude vše jasné. Přesuny autobusem trvaly v průběhu hodinu, a proto jsme měli všichni dostatek času se připravit na nadcházející kolo.

 

Je sobota odpoledne a my jdeme na to. Poslední tři hodiny strávené závoděním na Slovensku. Napětí by se dalo krájet! Všechny nás zajímalo, jak dopadne Tonda s Davidem, protože se oba po čtvrtém kole drželi na medailových pozicích. Tonda zachytal zase skvěle a tentokrát ulovil z lodi za asistence rozhodčího, se kterým byl shodou okolností kdysi na vojně 11 ryb a zakončil tak svoje několikáté mistrovství světa další dvojkou v sektoru, která z něj udělala zaslouženě podruhé mistra světa v muškaření! Luboš chytil na Oravě 24 ryb a skončil ve své skupině čtrnáctý. Já jsem bojoval za povzbuzování Igiho, Franty, Vency, mé rodiny a hlavně mé manželky s dcerou a za 19 ryb sem ukořistil 7 v sektoru z řeky Váh. Hvězdou soboty byl ale Roman, který chytil v posledním kole na Belé více ryb, než čtyři závodníci před ním a udělal svoji druhou sobotní 1 na úctyhodných 26 ryb. Velkou smůlou bylo bohužel páté kolo pro Davida, který se dostal mezi špatné horní fleky Popradu, kde ryby v dlážděné regulaci prostě nebyly a ať se snažil sebevíc a bojoval až do konce, neměl šanci se poměřovat se závodníky, kteří chytali na spodních úsecích blíže k Popradu. I tak ale skončil na skvělém 8 místě a pomohl tím české muškařské reprezentaci vrátit se na přední příčky a vybojovat na tomto mistrovství zaslouženou stříbrnou medaili, které si všichni moc ceníme! Doufám a přeju si, aby David tohoto medailového umístění dosáhl třeba příští rok v Itálii, protože by si to jako letošní mistr republiky na jezeře i na řece a jako dlouhodobě skvělý závodník a skvělý člověk zasloužil!

 

Večer ještě s napětím čekáme na oficiální výsledky, které potvrdily naše předešlé výpočty. Potvrzeno! Stáváme se vicemistry světa a Tonda se stal celkovým vítězem v konkurenci 150 závodníků!!! Luboš obsadil celkově 14, Roman 28 a já 35 místo. A pak už jen slavíme, slavíme a slavíme. Nedělní poledne spíme a odpočíváme po náročných dvou týdnech, které jsme si ale moc užili. V neděli odpoledne proběhlo oficiální vyhlášení výsledků na náměstí Liptovském Mikuláši. Večer pak ukončovací banket na hotelu a v pondělí po snídani jsme se všichni rozjeli zpět do svých domovů.

 

Jsme vděčni Českému rybářskému svazu a Moravskému rybářskému svazu z.s  za podporu muškařské reprezentace, firmě HANÁK Competition za dlouhodobou spolupráci a podporu muškařské reprezentace, Frantovi Hanákovi a Vaškovi Habánovi za fandění a podporu na místě, Aldovi Diváckému za jeho dobroty, Milanovi Čubíkovi za informace z dění závodu a za psychickou podporu před každým kolem na Dědinkách, Igorovi Slavíkovi za dobrou náladu, fandění a fotky, a všem co nám umožnili se 37. Mistrovství světa na Slovensku zúčastnit a v neposlední řadě všem, co nám po celou dobu fandili. Velký dík si zaslouží i pořadatelé a rozhodčí, za bezproblémový průběh šampionátu a za přátelskou atmosféru! Děkujeme!